Pretty woman - 23. Třiadvacáté narozeniny

Přestože si šla Harry ještě na nějakou chvíli lehnout k sobě a dospala ještě pár hodin, když vstala necítila se vůbec vyspaná.
Naopak Draco Malfoy, jehož ráno viděla u snídaně, kterou mimochodem milostivě přichystala sama, se zdál být úplně fit. Usmíval se od ucha k uchu a dokonce si i broukal, což u něj bylo opravdu něco neobvyklého.


„Jak ses vyspal?“ otázala se značně podrážděně, ale bylo vidno, že Draco si tónu jejího hlasu zřejmě vůbec nevšiml, protože se jen radostně protáhl a usmál se.
„Jako už dlouho ne,“ odpověděl a zatvářil se naprosto laxně, dávaje najevo, jako by minulá noc vůbec neexistovala.
„Už žádné noční můry?“ optala se starostlivě. Chtěla tak Dracovi dát najevo, že když bude chtít, ona tu bude pro něj, aby mu pomohla. Chtěla mu ukázat, že má o něj starost.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděl jako by se vůbec nechumelilo a Harry to naprosto vykolejilo. Až do té míry, že skoro vzteky zrudla.
Tak Malfoy si hodlá hrát na drsňáka. Snaží se dělat, že se vlastně vůbec nic nestalo. Že vůbec neležel včera v objetí Harry a vůbec se k ní netiskl a vůbec ji neprosil, aby zůstala přes noc.
Chvíli oba dva mlčeli.

A pak Harry jen skrze zuby procedila: „No fajn.“
Na malou chvíli ji napadlo, že snad žije v jakési groteskní nepodařené telenovele. V příběhu, který si se značně pokřiveným humorem říká život.
Směšný život.

„Ale já jsem se jinak vyspala parádně, kdyby si se náhodou ptal,“ dodala sarkasticky dívka s vlasy v barvě havraních křídel a s podrážděním se podívala na blonďáka. Opak byl však pravdou. Cítila se spíš naprosto vycucnutá a unavená.
Ten se na ni podíval, maje jedno obočí zdvihnuté.
„Tak to jsem vážně a upřímně rád,“ zareagoval Malfoy s podtónem jízlivosti, která byla z hlasu dosti evidentní.


Když oba dva mlčky seděli u stolu, najednou něco jen tak decentně ťuklo o sklo.
Harry se zvědavě ohlídla kolem sebe, co způsobilo ten zvuk, ale po chvíli zjistila, že se nic kolem ní neděje.
Zvuk ale stále neustal. Znovu něco zaťukalo.
Tentokrát se ohlédl zmijozelský princ.
„Slyšela si to?“ optal se téměř až nezúčastněně, tvářil se rádoby jako někdo, kdo se o to téměř nezajímá¨
Když se ale nakonec Harry natočila tím správným směrem, uviděla, že za oknem její kuchyně polétává malý výreček a v zobáku drží nažloutlou obálku, na níž je znám emblém ministerstva zatavený v rudém vosku.
„Sova,“ poznamenala prostě dívka a zvedla se ze židle. Otevřela okno v kuchyni, za nímž poletovala sova z ministerstva, a napřáhla ruku k obálce, kterou ten noční pták držel v zobáku. „To je od ministra,“ rozpoznala ihned jeho rukopis, ačkoliv už podle té sovy poznala, že z ministerstva by jim mohl psát jedině on.
Usedla znovu ke stolu a rozevřela dopis.
Draco Malfoy ji sledoval s evidentní zvědavostí v očích.
„Co píše?“ zeptal se.
Harrietiny oči kmitaly po nažloutlém pergamenu, na jehož konci byl stejný znak ve vosku jako na obálce. Začala číst nahlas. Řádek po řádku.
Výraz v jejích očích potemněl. „Další vražda,“ špitla tiše.
Plavovlasý mladík vyskočil na nohy. „Tak na co čekáme?“
Harry se ohlédla na blonďáka s mírným podivem, protože v jeho tváři nebylo znát, že by ho to mrzelo. Spíš naopak, tvářil se velice vesele.
Pak ji něco došlo, „Ty nemůžeš nikam jít!“
„Děláš si ze mě legraci? Jsem tvůj partner, ehm, tedy pracovní a vyluštěním těchto zločinů se mi konečně zase vrátí můj starý život. Jsem sice poctěn, že zde o mě tak stojíš,“ dodal s nadsázkou, „ale já bych se pro změnu zase jednou vyspal ve své posteli!“
„Tam tě noční můry nepřejdou,“ zareaguje na jeho monolog pichlavě dívka, vracejíc mu jeho jízlivé poznatky.
Draco to přešel jako by nic neřekla. „To si jako myslíš, že budu trčet tady u tebe a čekat, co se semele? Že to celé vyřešíš sama? Na to zapomeň!“
„Opakuji,“ zvýšila hlas, „že takhle nikam nemůžeš.“
Bývalý zmijozelský princ se ale už rozčílil, „jdu s tebou a´t už chceš nebo ne! Je to náš společný případ!“
Harry vzdychla.

Chvilku na něj jen tak hleděla, načež se začala usmívat. Draco nechápaje, co je tady k smíchu.
„Mám nápad,“ zazubila se. Počkej chvilku tady a odepiš mezitím Pastorkovi, že k němu dorazíme. Já se co nejdříve vrátím.“
To už se zvedala a šla si nabrat letaxový prášek.
Draco ji následoval. „Cože? Počkej! Kam si myslíš, že jdeš?“
Harry se znovu usmála. Věděla, že to Draca vytáčí a cítila jisté zadostiučinění, když mu neřekla ani slovíčko. „Hned jsem zpět. Odepiš ministrovi, kde se sejdeme. Věř mi!“

To se snadno říkalo, ale hůř dělalo. Věřit Harriet Evansové neboli Harrymu Potterovi. Nikdy k té osobě důvěru neměl, proč by najednou měl mít? Hlavně po tom všem, co jí v posledních týdnech provedl. Ozvalo se jeho svědomí.
Ale přeci jen…Nebelvír je Nebelvír. Ti jsou vždy spravedliví a ctnostní.
Odevzdaně vzdychl a čekal na židli v kuchyni.

***


„No to je dost, že jsi zpátky? Kdes prosalazara courala?“
„Byl jsem pryč čtvrt hodiny, Draco,“ upozornila svého kolegu Evansová, majíc zdvihnuté jedno obočí.

Hned na to v rychlosti přeběhla od krbu do komory, která byla hned za kuchyní.
Draco ji zvědavě následoval.
Otevřela dveře a nahrnula se k menšímu skladu zásob. Prohrabávala se ampulemi, baňkami a zkumavkami. Prohlížela si několik zazátkovaných dóz a projížděla štítky, které měli nalepené na skle.
„Co tu hledáš?“ Draco jí stál přímo za zády a pozoroval, jak neustále přebíhá z místa na místo jako mravenec v mraveništi. Stále netušil, o co vlastně jde.
„Moment. Tady někde by to mělo být. Áá..tady,“ vytáhla ze stojanu jednu z ampulek se zátkou. Ukázala štítek Dracovi.
Ale ten její škrabopis nemohl přečíst.
„Co to je?“ optal se a konečně čekal, že už z ní něco vyleze a nebude tu tak chaoticky pobíhat a přestane se tvářit tak navýsost tajemně.
„Na!“ podala mu ji. „To je mnoholičný lektvar.“
„To se jako mám v někoho proměnit? A v koho asi tak ty chytrá? Ve tvé jednovaječné dvojče?“ neodpustil si Draco další jízlivý dotaz.
Popravdě už začal Harry zase mírně lézt krkem. Vítr odvál včerejší noc a zase ji do cesty přivedl starého dobrého arogantního a samolibého idiota Malfoye, který ji bude zase celý den pít krev. A to už tak vypadal jako obyčejný citlivý člověk. Zřejmě se v něm spletla. Včera to byl asi nějaký zkrat.
Jen kdyby to nebyl právě Draco Malfoy. Ten přeci nikdy zkraty nemívá a nemíval, že? Nevěděla, co si o něm myslet. V poslední době se zdál být milý a dokonce si i na její společnost přivyknul a přestal být tolik ironický. Ale včerejší noc jako by byla nějakým mezníkem mezi těmito jeho dvěma alter egy. Dnes byl zase jako znovuzrozený princ ze Zmijozelu.
Jednou dvakrát se nadechla, aby se zase uklidnila.
„Ne. Proto jsem byla pryč. Vezmi si tohle,“ podala mu malou plastovou krabičku, v níž bylo několik kaštanových vlasů.
„Čí to je?“ podíval se na ni Draco podezřívavě a nechtěl tu věc raději ani vzít do ruky, kdo ví, kde to sebrala.
„Neboj se. Není to nikoho, kdo je ve světě kouzel známý. Vzala jsem to jednomu klukovi v Londýně.“
„Chceš říct, že se proměním v nějakého prašivého mudlu?“ otřásl se nad tím poznatkem, jen si to představil.
Harry se na něj nesmlouvavě zamračila, „Tak chceš jít se mnou nebo ne?!“

Blonďák ji chvíli usilovně sledoval a bylo znát, jak to v něm vře. Měl dvě možnosti. Buď zůstat doma a nedělat vůbec nic, nebo přijmout těch pár vlasů, nacpat je do toho lektvaru, proměnit se v nějakého hnusného mudlu a jít s Evansovou. Moc dobře věděl, že sám za sebe jít nemohl. V tomhle měla Harry pravdu, on to věděl. Ale raději než by to přiznal, prošel by se bosý po žhavém uhlí.


***


„Tos nemohla vybrat někoho lepšího?“ ztěžoval si Draco. Harriet bylo hned jasné, že bude remcat, ať už vybere kohokoliv. Bylo jedno, zda to bude stokilový magnát nebo proslulý manekýn. Malfoy by nebyl nikdy s nikým spokojený. Vždy jen sám se sebou.

Šli dlážděnou chodbou přes ministerstvo přímo ke kanceláři Kingsleyho Pastorka, který je každou chvíli očekával.
Draco si neustále upravoval dlouhé neposlušné vlnité vlasy v barvě kaštanu. Konečně poznal, jaké to je, když člověka vlasy neposlouchají, pomyslela si Harriet, když ho sledovala.
Snažil se je svázat stuhou, kterou nosil sám, ale bezvýsledně. Nakonec si je musel svázat kouzlem, protože na tuhle kštici byl zkrátka krátký.

„Ty vousy škrábou. Špinavec mudla, aspoň se mohl oholit!“ postěžoval si pro změnu na své strniště, které mu rašilo na bradě.
Na jednu stranu dívku celá tahle situace nesmírně bavila, na druhou stranu už měla dost toho, jak si neustále na něco stěžoval a nedokázal ocenit něčí snahu.
„Hlavně nezapomínej upíjet z placatky, ať se najednou přede všemi nepřeměníš. Můžeme třeba tvrdit, že jsi alkoholik,“ nadhodila vtipem černovláska a čekala, co na to řekne Draco.
Ale ten kupodivu jen poznamenal, že není přece hlupák.


V Pastorkově kanceláři už je Kingsley očekával. Mladá sekretářka je s úsměvem pustila dovnitř.
První, čeho si však Draco všimnul, když vešli do kanceláře, byly noviny, které ležely na ministrově stole a jejichž titulek hlásal velkým písmem: „Neočekávaná smrt mladého bystrozora a dědice rodiny Malfoyů. Draco Malfoy by dnes slavil narozeniny, místo toho tajný pohřeb?“
Pastorek si všiml pohledu na mladíkově tváři. Ihned, když vstoupili, mu bylo jasné, že je to Draco, ačkoliv netušil, jak chtěl dorazit. Ale v moment, kdy do dveří vešla Harry a za ní on, jeho instinkt mu ohlásil, že si Draco vzal mnoholičný lektvar.
Neznámá tvář měla přesně ten typický výraz, který míval mladý Malfoy.
„Pane Malfoyi?“ přerušil ho na chvíli a bystrozor se na něj ohlédl.
„Co to znamená?“ zeptal se a ukázal prstem na novinový titulek.
„Musel jsem podpořit celou tu fingovanou smrt a média byla strašlivě dotěrná. Ptala se na každý detail a očekávala nějaké prohlášení, nemohl jsem zůstat stranou dění, jsem ministr. Proto mi přišlo příhodné jim sdělit, že dnes máte pohřeb na neurčeném místě. Pouze v kruhu nejbližších přátel a rodiny.“
„No výtečně,“ odseknul blonďák, tedy brunet, s ironií svojí vlastní.
„Ale jinak všechno nejlepší k narozeninám. Dnes slavíte vlastně dvojí jubileum, své narození i svou smrt, to se nepoštěstí každému,“ usmál se Kingsley a skrze jeho tmavé rty pronikly bílé zuby.
Mladá bystrozorka se ohlédla na svého kolegu, majíc v očích překvapení: „Ty máš dneska narozeniny?“
Ten ji spřáhnul pohledem, který kdyby mohl zabíjet, je namístě mrtvá. „To je pouze má věc a nic ti po tom není, Potty,“ hlesnul. „Ale pokud to mermomocí musíš vědět, tak ano. Mám dnes třiadvacáté narozeniny.“
„No, to si můžete nechat na doma,“ vložil se do rozhovoru Pastorek. „Tady,“ předhodil před ně nažloutlou složku. „Stala se další vražda. Marta Dohertyová, třiadvacetiletá ošetřovatelka z Munga. Její tělo se našlo asi před hodinou. Rozkázal jsem, aby se s ním nehnulo, abyste měli všechny informace čerstvé a z první ruky. Hned na první straně je adresa místa činu. Je to kousek od Příčné ulice. Přeji hodně štěstí.“
Oba dva přikývli a Draco vzal do rukou složku a ihned ji rozevřel.


***


Po cestě k nejbližšímu krbu se Malfoy začetl a předčítal některé informace nahlas i Harriet. Oba dva se konečně těšili, že tomu celému pro jednou přijdou na kloub. Že až identifikují vraha, bude konečně konec všemu tomu zmatku.

Během dvaceti minut dorazili oba dva na místo činu.

22. Kapitola || 24. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj